1. Z hlediska světla, kdy je nejlepší čas na focení?

Já mám osobně ze všeho nejraději “zlatou hodinku”, kdy světlo vždy úžasně kouzlí a vkládá do fotografie jedinečnou atmosféru.

2. Jaké počasí je na focení psů nejvhodnější a které naopak není nic moc?

Spousta lidí by řeklo,že na focení psů je nejlepší hodně sluníčka. Opak je však pravdou. Vždy jsem nejraději,když je víceméně celý den tak nějak pod mrakem a na pejska nedopadá žádné extrémní světlo a stín, které by mohlo jeho tvář deformovat a tvořit nejednotný celkový dojem z fotografie. Co však velmi ocením je, když před západem slunce začnou paprsky prosvítat a přírodu pokryje zlatá sluneční deka!

3. Jaký parametr je důležitý sledovat při koupi foto vybavení?

Záleží, čeho chce daný fotograf docílit. Zda-li pak by rád fotil pejsky v akci, v přírodě na výletech a nebo třeba psí portréty. Dle toho je pak potřeba vybrat patřičné vybavení. Osobně jsem však nejvíce spokojená a poslední dobou jsem si nesmírně oblíbila objektivy z řady Sigma Art!

4. Bez čeho se při focení neobejdeš?

Bez foťáku a psa! A samozřejmě také nesmí chybět špinavá kolena a tričko, protože se u focení moc ráda válím po zemi.

5. Připravuješ se nějak před focením?

Většinou si zkontroluji, jestli mám ve foťáku baterii a jestli je nabitá, jelikož ano, už se mi párkrát stalo,že jsem si baterii zapomněla doma.  Naštěstí se zrovna jednalo o focení pouze s mým psem Charliem a tak jsem tím nikoho nezdržovala a neotravovala. Občas si i v hlavě udělám vizi nápadů, které bych do fotografie ráda vložila. Ulehčí mi to pak následné plánování při tvorbě originální fotky.

6. Nejlepší rada ohledně focení, jakou jsi kdy dostala?

Je jedno, co říkají ostatní, fotíš přeci proto, že tě to baví. Fotíš pro sebe.

Jo a taky “foť na RAW už konečně!”

7. Jakou nejlepší radu můžeš dát?

Fotografovat tak, aby to bavilo jak psa, tak fotografa. 

8. Co by měl pes pro dobré fotky ovládat?

Nejdůležitější je zvládnout základní poslušnost. Povely především jako zůstaň, sedni, lehni a vstaň. Dalším super bonusem jsou tríčky jako polož hlavu, dej pac, panáček atd. No a pokud máte doma extrémního modela třeba jako já, tak může umět triky jako je olíznout se na povel, koukat se do dálky, doprava, doleva, obejmout strom a mnohé další vychytávky, které ulehčí a vylepší fotografovi práci.

9. Jak si fotky nejlépe třídit a organizovat?

Na organizaci fotek nemůžu doporučit nic jiného než editor Adobe Lightroom, ve kterém může člověk fotkám přidávat různé atributy a dle toho si je mnohem snadněji vytřídit a ulehčit si například výběr top fotek. V ČR najdete spoustu kurzů (včetně toho, který pořádám já) na úpravu fotografií v Lightroomu, kde se naučíte nejen upravovat své kousky, ale také se dozvíte o všemožných vymoženostech programu.

10. Je důležité dodržovat pravidla kompozice?

Za mě vesměs ano, ale přeci jen jsou pravidla od toho, aby se porušovala a kolikrát to stojí za to!

11. Co považuješ za nejčastější začátečnickou chybu?

Úhel pohledu.

12. Jak si nastavit foťák pro co nejlepší výsledek? 

Doporučuji fotit RAWy do manuálního režimu, kde si následně patřičně dle počasí a požadavků nastavit trojúhelník složený z času, ISA a clony.

13. Jaká byla tvá cesta od první fotky až po dnešek?

Hmm, zajímavá otázka. Již od začátku jsem chtěla do fotografování vložit vždy něco svého, nějaký originální nápad a něco nevšedního, co na první pohled může zaujmout. Je jasné, že zpočátku mé fotky nebyly technicky správně a tudíž to kolikrát nedopadlo dle mých představ. Nyní o nastavení vím mnohem více a tak se většinou nemusím bát, jestli má fotka nebude rozmazaná, nebo například příliš tmavá. Změna nastala také ve chvíli, kdy jsem k editování v Lightroomu přidala i Photoshop a můj styl úpravy se různým zkoušením a hraním si s programy změnil.

14. Na jakou fotku jsi nejvíce hrdá?

Nikdy jsem nebyla dobrá v rozhodování se mezi vlastními fotkami a tudíž je pro mě tato otázka mírně záludná. Vybrala jsem však dvě fotografie Charlieho. První převážně kvůli atmosféře s krásnými magnoliemi a netradičnímu vzniku fotky. Je to dokonce jediný kousek,který mám i doma na plátně.  Druhá fotografie již není portrét, ale spíše taková cestovatelská. Má pro mě úplně jiný význam, jelikož výletem,ze které vznikla i tato fotka trošku více započala a vzplanula motivace na focení i během našich cest a zachycovat všechny ty úžasné lokace, které navštívíme! Navíc se mi i s fotkou rázem vybaví zážitky z daného místa. Člověk na fotky najednou nahlíží úplně jinak. Nejen jako na hezkou fotku pejska na poli,ale také jako na vzpomínky.

15. Jaké objektivy na focení psů používat?

Budu se sice opakovat, ale opět záleží co přesně chceme fotit. Je například jasné, že na akční fotky nejsou příliš vhodná pevná, krátká skla a na fotografie v hezké přírodě dlouhé objektivy.

16. Podle čeho vybíráš místo na focení?

Podle toho co se mi zkrátka líbí! Občas mám chuť na focení v kytičkách, či tmavých keřících a občas bych si raději zašla na nějaký krásný výlet do hor. A samozřejmě s tím souvisí i fakt, jakého psa fotografujeme a k čemu se hodí. Zde to však dle mého názoru není takový rozdíl jak s kompozicí. I fotka bílého psa na sněhu se dá udělat tak, aby byla nádherná.

17. Z jakých úhlů je nejlichotivější psa fotit?

Z úrovně očí. Avšak pro dosažení roztomilých fotek je hezké psa fotit ze shora.

Kristýně moc děkujeme za rozhovor a z vlastní zkušenosti vám doporučujeme kurz Adobe Lightroomu, který Kristýna pořádá, posunulo nás to bez debaty mnohem dál!

The post 15 + 2 otázky pro fotografku Kristýnu Kvapilovou appeared first on pawsome.cz.

Co bylo impulsem k založení spolku?

To už je dávná historie, na konci loňského roku to bylo šest let. Před těmi šesti lety se tak pozvolna začaly objevovat nějaké zmínky o psích množírnách, ten problém dostal své jméno a jasné obrysy toho, o co vlastně jde. Byznys se štěňaty se velmi rozjel a buldoci se zrovna stávali velmi populárním plemenem. Na internetovém fóru pro milovníky buldočků jsme se sešli taková parta a když se objevil buldoček v nouzi, snažili jsme se pomoci. Jenže najednou těch psů bylo čím dál tím víc, bylo potřeba na ty záchrany nějakým způsobem shánět peníze, vše bylo takové neorganizované. A tak nám došlo, že jestli chceme psům pomáhat dál, tak oficiálně a zodpovědně. A tak vznikl spolek Buldočí naděje.

 

Často býváte chváleny za vtipné texty k příspěvkům na Facebooku. Píšete si je samy? Kde berete inspiraci?

Všechno okolo Buldočí naděje si děláme samy. Nemáme nikoho externího, kdo by nám plánoval obsah nebo vymýšlel texty. Buldoci jsou natolik inspirativní úkazy, že to s každou fotkou prostě přichází samo. Někdy se samozřejmě bojíme, že je ten humor už za hranou, ale buldokáři jsou zvyklí na kdejaké fyzické projevy svých psů (if you know what I mean *mrk mrk*), že občas nějaký ten trapnohumor snad snesou.

Pokud jde o ten obsah samotný, hned tehdy na začátku jsme si řekly, že ten spolek chceme vést pozitivně. Že problematika kolem týraných a nechtěných psů je sama o sobě natolik hnusná, že to celé raději otočíme a budeme se soustředit na ty hezké věci – šťastné konce, úspěšné adopce, spokojené psy v nových rodinách.

Vláďova faktická: Těmi fyzickými projevy myslí teta prdy.

Máte představu, kolik pejsků jste již umístily?

To máme celkem jasnou představu. Máme na to takovou kouzelnou tabulku, která ukazuje 250 psů. Nebyli to jenom buldoci, čas od času se nám pod rukami mihne i něco jiného, jednou jsme řešili adopci setří dámy, jindy shih-tzu nebo správňáckých vesnických vořechů.

Máte nějakého svého osudového či nejoblíbenějšího OSBN svěřence, který vám přirostl k srdci nejvíce?

Každá z nás takhle má nebo měla svého favorita. Ti nejosudovější u nás zůstali napořád, protože ani po těch letech těmto věcem tak úplně poručit nedokážeme. Občas přijde pes, kterého dál prostě nepustíte, protože je to láska na první pohled.
U těch ostatních by se asi slušelo říct, že v tomto případě je to jako s dětmi – všechny milujete úplně stejně. Ale není to tak. I mezi těmi, které jsme nakonec úspěšně adoptovaly o gauč dál, se najdou tací, ke kterým přilnete o maličko víc. Když se psem bojujete o život, počítáte každou snězenou granuli nebo spolu válčíte proti jeho strachům, které si s sebou přinesl z bývalého domova, tak se to prostě někam obtiskne. Ale nakonec je vidíte spokojené v nových rodinách a víte, že to tak mělo být.

Jak to u vás probíhá po adopci? Navštěvují vás vaši adopťáci?

My se snažíme, aby s námi nové rodiny ten kontakt udržovaly co nejvíce. Samozřejmě s dvěma sty lidmi nemůžete být v kontaktu denně, ale aspoň jednou za čas, aby nám ten adopťák úplně neutekl. Snažíme se vymýšlet příležitosti, jak se můžeme často vídat, takže pořádáme pro naše rodiny srazy a letní kemp. Někteří adopťáci se k nám vracejí na hlídání, když vyprovodí své lidi na dovolené. Troufám si říct, že i napříč adoptivními rodinami vznikla hezká přátelství, takže se navštěvují i sami, navzájem si hlídají, někteří se spřátelili natolik, že spolu založili rodinu. A to nás těší.

Téměř každý pejskař už slyšel o množírně v Kamenici. Jak jste se k pejskům dostaly? A kolik jich přesně bylo?

V prosinci loňského roku se na nás obrátil Azyl Dej pac!, který tuto množírnu řešil. V minulosti už jsme spolupracovali, takže když se dozvěděli, že jsou na tom místě i buldočci, dali nám vědět. Přebrali jsme tehdy do péče 3 psí kluky v žalostném stavu a byli připraveni na to, že těch psů může být později více. Bohužel na to, jak to tam skutečně vypadalo, se asi nikdo připravit nedokázal. O měsíc později ráno zvonil telefon, že se podařilo oficiálně dostat až do domu a psi se musí v ten samý den odvézt. Protože všechny normálně pracujeme a žijeme i civilní životy, nebylo úplně jednoduché uprostřed týdne zničehonic překopat veškeré plány na celý den i zbytek týdne, ale podařilo se to. A tak na konci toho dne přijelo do naší péče 19 psů.

Vláďova faktická: Více o zde: https://www.svscr.cz/svs-odhalila-na-vysocine-pres-200-tyranych-psu-chovanych-ve-zcela-nevhodnych-podminkach/, zdroj: Státní veterinární správa

Jak probíhá taková “záchranná” akce? Věděli jste dopředu, kolik psů bude potřeba umístit, či to bylo překvapení během akce?

Počet psů dopředu nikdo nevěděl a jen stěží si umím představit, že se v počtu svých psů orientovali sami majitelé. Na začátku dne byly nějaké odhady, kolik psů v tom domě asi žije, ale realita byla nakonec úplně jiná. Policie, hasiči a dobrovolníci nacházeli různě po domě stále další a další psy, ty poslední až v pozdních nočních hodinách.

Bylo potřeba z hodiny na hodinu zalarmovat kohokoliv, kdo mohl pomoci, protože umístit dvě stovky psů prostě není jednoduché. Na místě pak kromě dobrovolníků z různých spolků pomáhali úředníci a všichni společně to zvládli tak, že na konci dne byli všichni psi v bezpečí.

V jakém stavu takoví pejsci většinou bývají? Jak je to po právní stránce ve vztahu k bývalým majitelům? Mají úřady dle vás dostatečné pravomoce?

Co se týče psů z Kamenice, troufám si říct, že většina psů (nejen buldočků) je na tom daleko hůř psychicky než fyzicky. Samozřejmě těmi otřesnými životními podmínkami trpěli i tělesně, byli podvyživení, pokousaní od blech, mají rány od rvaček, jsou často téměř slepí nebo hluší, ale s tím vším se dá nějak bojovat a zvládnout to. Ale vyléčit psí duši je někdy běh na dlouhou trať a psi si to mnohdy nesou s sebou celý život.

Po právní stránce je to tak, že majitelka na místě dobrovolně pozbyla svých práv, takže fakticky psy darovala do péče spolkům. Takže majetkové poměry jsou vyřešeny a psi můžou být oficiálně nabízeni do adopce. Bohužel si majitelka nárokuje některé psy zpátky, jsou to atraktivní mladé feny, takže v tomto případě musíme čekat, jak rozhodnou úředníci a fenky zůstanou v náhradní péči do té doby, než padne verdikt. To znamená, že do adopce zatím nemůžou.

Na poslední otázku musím odpovědět tak, jako pokaždé, když na to toto téma přijde řeč. Ano, příslušné orgány mají dostatečné pravomoce, aby psi v množírnách (nebo obecně týraná zvířata) nečekali na pomoc dlouhé roky. Za poslední roky se situace v Čechách v tomto ohledu dost změnila a i když to stále není ideální a máme ještě další možnosti, kam ochranu zvířat posunout, není pravda, že mají úředníci svázané ruce a nemohou jednat. V mnoha případech by stačilo to, co se povedlo v případě množírny v Kamenici, a sice aby spolu komunikovaly všechny složky, tedy obec, veterinární správa a policie. Vše ale stojí a padá na lidech, kde není vůle, není cesta a ta zvířata si bohužel sama nepomohou.

Po zveřejnění pejsků z Kamenice se zvedla vlna solidarity. Jakou pomoc potřebujete v tuto chvíli?

V tuto chvíli naštěstí díky skvělým lidem kolem nás a našim facebookovým fanouškům a milovníkům plochých tváří máme vše, co potřebujeme a troufám si říct, že jsme i pěkně předzásobeni.

 

Jaký bude nyní postup ohledně kamenické množírny?

Celý případ je stále v řešení. Úředníci teď musí vyřešit dvě věcí. První z nich jsou psi, které by majitelka ráda získala zpátky do své péče. A druhou, jaký z toho všeho vyvodit pro majitele důsledek. Nabízí se více možností, jak to celé může dopadnou. Majitelé mohou být potrestání i odnětím svobody, ale myslím si, že by hlavně měli dostat soudní zákaz chovu jakýchkoliv dalších zvířat, aby už žádný pes nemusel trpět stejně, jako trpělo těch 200 chudáků.

Co si myslíte, že by bylo třeba změnit, aby desítky psů, jako jsou například ti kameničtí, nemuseli trpět kvůli odpornému byznysu? Ať už jde o lidi jako kupující samotné, či pravomoci úřadů?

Myslím, že na začátku všeho stojí poptávka po levných štěňatech a mentální nastavení společnosti na „však je to jenom pes/kočka/kráva“. Pořídit si psa je strašně jednoduché a vyhodit jej, když nás přestane bavit, je ještě jednodušší. Z toho všeho žijí množitelé. Dokud lidé sami nezačnou k pořízení psa přistupovat zodpovědně, stále tady budeme mít ty, kteří budou žít ze zvířecího utrpení a hlouposti jiných. V případě kamenické množírny sehrálo roli i to, že majitelům se množení psů evidentně vymklo z ruky a začalo jim to být zřejmě jedno.
Tvrdší tresty nebo rychlejší jednání příslušných orgánů by byli takovým příjemným bonusem, ale jinak je to celé na lidech, kteří si chtějí pořídit psa.

Web OSBN: http://www.buldocinadeje.cz/

Facebook: https://www.facebook.com/OS.Buldoci.nadeje/

Otázky sepsal, zformátoval a nahrál sám

                                                                                                                                                                                                                                                  Vladimír Mrož

The post Rozhovor s OS Buldočí naděje: Soustředíme se na šťastné konce appeared first on pawsome.cz.